Zvostra

I am still alive, I am strong
I am still alive, I am strong

Závislosti a já

No.
Jak začít?

Kdo mě zná, možná ví, že jsem narkomanka, toho času bez užívání.
Mám ráda toto spojení protože v léčebně… to je důležitý termín… v léčebně mi řekli, že jsem nemocná a už nikdy se nevyléčím.

Proto se bez ostychu zvu narkomankou.
10 let jsem užívala pervitin.
Nitrožilně.
Taky jsem dlouho hulila trávu a hodně dlouho jsem pila alkohol
a nesmyslně kouřila jednu za druhou.
O své nymfomanii asi víc mluvit nebudu.
A tím máme výčet všech mých závislostí shrnutý.
Závislosti, které mě provázely od 13ti let a o kterých mnoho lidí ví.

To co mnoho lidí neví je, že jsem si taky prošla:
bulímií,
sebepoškozováním,
šikanou,
depresemi,
úzkostmi,
sociofóbií,
a domácím násilím.

V roce 2020 jsem se rozhodla, že to vyřeším.
Věnujte pozornost tomu sdělení -
ne že "s tím přestanu" ale že "to vyřeším".

A povedlo se mi to.
Totiž,
to, co mě ničilo nebyly drogy,
bylo to trauma.

Protože si myslím, že to bylo dost zbytečný, to trauma, rozhodla jsem se o tom mluvit
a přetvořit svoje zamlžené dekády ve zkušenost.
Zkušenost sice nepředáš ale ze zkušenosti se dá čerpat. 
Takže pokud chceš a umíš tak čerpej. ;-)

Byla jsem hostem zatím ve třech vysíláních. V nich je hezky vidět můj pozávislostní vývoj při budování alespoň nějaké sebehodnoty..
V prvním vysílání (cca 8 měsíců po rozhodnutí) jsem o svých důvodech pro narkomanii a závislosti obecně nebyla schopna mluvit. Upřímně? V té době jsem svoje trauma nechtěla ani vidět.
Ve třetím vysílání už jsem schopná v náznacích uvést, nebo spíš nevyvracet, některá fakta.
To nejtěžší na celé věci bylo přiznat si pravdu. Přiznat si, že se ten traumatizující moment děje,
dnes a denně,
stále dokola,
a že jediným adekvátním způsobem jak si pomoct je,
nevystavovat se tomu co mě traumatizuje.
A tak jsem systematicky, vědomě a s největší pokorou analyzovala a ukončila vztah.
Ten úplně první.
Ten kterej má bejt čistej jak lilie,
a na kterej jsem si celej život utvářela pohled zpoza růžových brýlí.

Díky velké,
snad až masivní, :-D
podpoře několika přátel se mi podařilo dojít až na konec svého rozhodnutí.
Bohudík pro mě.
Bohužel pro některé. - ne to není blbej vtip - tak to prostě je :-)

Celý to ale začalo docela nevině,
když jsem se rozhodla,
že nechci žít život v přetvářce,
že se už nechci tvářit,
že je všechno v pohodě i když není,
že si nechci dát čáru abych svůj úděl v životě zvládala, protože víno mi nechutná,
že už chci být sama sebou, dobrou mámou a žít v pravdě.
A tohle když jsem řekla nahlas,
zhroutil se mi svět.

Zavřely se mi všechny dveře.
Moje sdělení, že chci svojí, naší, rodinnou situaci vyřešit,
si marně vyložili jakože:
"tyvago! Bára zase bere!
Co jsme komu udělali?
A ještě to před náma ta mrcha dva roky tajila!
A dělala z nás blbce!"
a zůstala jsem na ulici.
Lidi kterým jsem dříve pomohla se mi smáli a ti kteří se dříve tvářili jako přátelé nebo rodina, odvrátili tvář a najednou jsme se neznali.
Z celého rodného města mi zůstal jeden jedinej kámoš.
Jeden.
A možná pár lidí kteří mi fandili z dálky.

Když se nad tím teď zamyslím,
řekla bych, že je tolik neděsilo, že jsem do toho "zase" spadla,
ukaž mi kdo si občas nedá,
kdo se nenapije,
kdo nepracuje tak moc aby zapomněl.
Nehledě na to, že na ulici jsem byla "čistá".

Jenom v mojí rodině je nadpoloviční většina žen na antidepresivech,
a nadpoloviční většina všech pravidelně pije nadměrné množství alkoholu,
Ačkoli jsem k nim upřímně vzhlížela, vážila si jich a stála o jejich rady, názory, pozornost a lásku,
dneska jsou pro mě lidmi, kteří nezvládají svoji situaci,
svůj život,
svoje pravdy,
mnohem déle,
než jsem je nezvládala já.


Podle mě lidi podvědomě děsilo nejvíc to,
že jsem se rozhodla pro pravdu.
Pravda je děsivá.
A taky je jediným východiskem z jakéhokoli problému i traumatu.

Pokud chcete přestat brát, musíte to udělat bez ohledu na ostatní ;-)

Začínají mi chodit nabídky na přednášky na školách a já si uvědomuju tu sílu sdělení, kterou v sobě nesu a taky váhu zodpovědnosti, kterou s sebou role přednášejícího přináší.

Proto jsem se rozhodla na školách nevystupovat.
A taky proto, jsem se rozhodla na školách vystoupit.

Objevil se totiž člověk se zajímavým nápadem;
Řekl - pojď k nám mluvit o tom co děláš teď.
A to docela dává smysl, říkám si.
Dala jsem tomu zelenou a tak přednášku pro školy přeci jen tvořím. 
Bude svěží, povzbudivá a pravdivá.
Podle mě je to jediný způsob jak udělat prevenci pořádně. 
Svěže. Povzbudivě. Pravdivě.

V hlavě nosím přednášky také pro rodiče, děti, uživatele, učitele a studenty adiktologie jako:
"Perník mi vzal všechno, díky bohu."
"Dokud jsi pod moji střechou, zodpovídám za to když padáš."
"Není důležité přestat ale vyřešit to."
"Co bylo dřív, Pervitin nebo spouštěč?"
a některé další.
A ano, nezbláznila jsem se.
Prostě, chceme-li se bavit o účinném řešení závislosti, nemá smysl si mazat med kolem huby.
A drogová prevence je postavená na absolutních bludech.
On to asi na začátku někdo myslel dobře ale.... dezinformace ještě nikdy nikomu nepomohla.
Tak například uváděné způsoby jak se dostanete k drogám jsou celkem absurdní. Pán před školou? Parta? To nejsou příčiny, jsou to následky něčeho co se zrodilo mnohem mnohem dřív a v úplně jiném sociálním okruhu lidí.
Chcete slyšet víc? :-)

Pokud jsi z řad adiktologů, pedagogů-metodiků a nebo terapeutů, a chceš se podívat na závislost očima z druhé strany a ozvi se.

Pro širší veřejnost mám v tuto chvíli nabídku osobního setkání jednou za čtvrtrok v centru jógy na YOGU v Litomyšli. Setkání děláme v komorním, důvěrném a příjemném prostředí. Povídám o osobních zkušenostech a nabízím možnost jak se vyrovnat s určitými kritickými fázemi života lépe, než jak jsem to dělala já.

Od roku 2020 spolupracuji s vědomými, zralými a objektivními lidmi a díky tomu mám k dispozici nadhled nad svými chybami a díky studiu osobní a rodinné anamnézy a postupu intenzivního seberozvoje mohu nabidnout širší perspektivu i přímé pochopení v těžkých situacích v životě každého z nás.

Další termín setkání je: 1.3.2024

Své místo si můžete rezervovat zde: - brzy dodám -

Svoji zkušenost a pochopení předávám lidem v akutním ohrožení bezdomovectvím v SKP Centru v Moravské Třebové. Pokud byste měli zájem naši činnost podpořit, budeme rádi. ;-)

Shrnutí:

To že já jsem brala drogy a jiní si své bolístky tiší odlišným způsobem neznamená, že já jsem feťák a jiní nikoliv. Pro mě je feťák člověk, který má způsob jak utíkat před bolestivou pravdou.
Pouze to jak se ke svým bolístkám a k jejich tišení nakonec postavíme vypovídá o tom jací jsme doopravdy lidé.

Mám Vás ráda
Bára